elegal - advokátní kancelář

GDPR
Menu

Nová úprava přinese změny v odpovědnosti e-shopů a pravidla pro digitální obsah

Nakupování se přesouvá pomalu a jistě z bulvárů na internet, a tak není divu, že se nám mění i naše oblíbená legislativa. Evropa se snaží zavést jednotný digitální trh a co možná nejvíce sjednotit úpravu pohybu na internetu - třeba bojem s nekalými praktikami, odstraněním nedůvodného geoblockingu nebo sjednocením autorského práva.

K tomu nám v Evropském parlamentu poslanci na konci května definitivně odklepli dvě nové směrnice, které nabyly platnosti v červnu a které se zaměřují na aspekty online obchodu a nákupu digitálního obsahu.

Evropa chce spotřebitelům garantovat stejnou úroveň ochrany napříč členskými státy, to aby se při nakupování evropskými e-shopy nemuseli ničeho bát a mohli bezstarostně nakupovat. Slibuje si od toho zvýšení konkurence mezi obchodníky, což může vést k příznivějším cenám pro spotřebitele. Můžeme se ale potkat i s názorem, že jenom zbytečně posiluje spotřebitelská práva, která jsou už tak dost silná a zakládá tudíž disproporce mezi právy prodejců a spotřebitelů.

Aktuálně probíhají setkání s odborníky a naši legislativci se snaží poladit úpravu směrnice v místech, kde nám k tomu dala Evropa prostor. Uvidíme tedy, jak nakonec jednání dopadnou, máme na navržení a provedení změn čas do půlky roku 2021 tak, aby byly účinné nejdéle v lednu 2022 v podobě tuzemských zákonů.

V mezidobí si můžeme alespoň společně projít, které změny nás v oblasti e-commerce čekají:

1. Směrnice o obchodování na internetu

Slíbené nebo očekávané vlastnosti zboží

Směrnice mluví o „souladu se smlouvou“ ze subjektivního i objektivního hlediska. Velmi zjednodušeně řečeno, nejenom že zboží musí splňovat parametry, které jako e-shopaři ke konkrétnímu zboží slíbíte – třeba že televize se umí připojit k internetu (subjektivní). Bude ale muset splňovat i ty, které jsou pro dané zboží očekávatelné – když totiž televize vůbec nebude umět přijímat televizní vysílání, asi to úplně v pořádku nebude (objektivní).

Co to znamená prakticky?

Velmi podobnou úpravu máme již dnes, spotřebitelé však budou mít více podpůrných argumentů pro případnou reklamaci. Pokud se stížnostmi zákazníků ale jako prodejci souhlasit nebudete, konečné slovo bude mít jako vždy až soud.

Aktualizace

Čerstvou novinkou je zakotvení aktualizací, které si se spotřebiteli u digitálního obsahu nebo zboží můžete dohodnout. Povinnost aktualizace poskytovat vám ale bude běžet i ze zákona - a to pro ty aktualizace, které jsou nezbytné k tomu, aby produkt fungoval tak, jak jste slíbili. Směrnice řeší, za jakých podmínek mají spotřebitelé na aktualizace nárok, po jak dlouhou dobu musíte produkt aktualizovat a co se děje v případě, kdy se spotřebitelé na údržbu vykašlou. Pokud však spotřebitelům neposkytnete úplné a správné aktualizace, které slíbíte, případně je neposkytnete vůbec, budete muset produkt opravit a uvést ho do souladu s aktualizací

Do obchodních podmínek tak budete muset přesně vydefinovat, za jakých podmínek aktualizace poskytujete, a ty pak dodržovat. 

Odpovědnost za vady delší než 2 roky?

Asi vám nemusíme vysvětlovat, že spotřebiteli odpovídáte za vady po dobu dvou let. To už dobře znají i vaši zákazníci. Směrnice ale nově dává státům možnost protáhnout tuto dobu i o něco déle, tedy nad rámec dvou let. Může se tak stát, že naši zákonodárci budou chtít vyjít spotřebitelům vstříc.

Pro použité zboží pak obecně platí trochu mírnější pravidla, tam i po směrnici nadále platí, že tato doba nesmí být kratší než 1 rok. 

Kdo může za vadu po převzetí zboží?

Velká změna se týká prodloužení doby pro předpoklad vadného zboží od převzetí. Dnes to funguje tak, že pokud od vás spotřebitel koupí zboží, na kterém se objeví vady do 6 měsíců od převzetí, bude se automaticky předpokládat, že zboží vadu mělo už při takovém převzetí a že za ni můžete vy. A vy se jako prodejce můžete zbavit odpovědnosti jen tak, že prokážete opak. 

Co to znamená prakticky?

Spotřebitel po vás může chtít, abyste mu dokázali, že on věc přebíral bezvadnou. Třeba tím, že nedodržel správné zásady zacházení s konkrétním zbožím. V horším případě znaleckým posudkem - a to už se vám prodraží. Co si budeme povídat, mnohokrát se to prokazuje těžko, navíc o takové možnosti pořád spousta lidí neví a podle našich zkušeností ji vlastně ani jedna ze stran moc nevyužívá.

A co směrnice mění? V současné úpravě máme tuto dobu nastavenou na 6 měsíců od převzetí věci, teď se má prodloužit na jeden rok s tím, že státy opět mohou vyjít spotřebitelům vstříc a prodloužit tuto dobu na dva roky. Tak uvidíme, jak se k tomu u nás poslanci postaví.

Oznamovací povinnost

E-shopaři, nezoufejte. Státy mohou udělat vstřícný krok i pro vás. A to zakotvením povinnosti spotřebitelů informovat prodejce o nesouladu zboží s tím, co jste jim na e-shopu slíbili do 2 měsíců od jeho zjištění. Pokud to spotřebitel nestihne, nebude moci svých výhod využít (což jsou výhody jako třeba povinnost prodejce vyřídit reklamaci do 30 dnů apod. – o obecné právo reklamovat tím samozřejmě spotřebitelé nepřijdou).

Instalace, opravy, výměny

Upřesněny jsou také nejasnosti ohledně instalace zboží – třeba kdy za nesprávnou instalaci nesete odpovědnost vy (třeba když dodáte špatný manuál) a kdy spotřebitel. Také jsou docela podrobně řešeny opravy věci a výměny. Vše si proto budete muset jasně vymezit v obchodních podmínkách a hlídat si, abyste je sami dodržovali.

Jak je to s vrácením zboží a peněz při ukončení smlouvy

Směrnice obecně píše o tom, že vám při ukončení smlouvy spotřebitel musí vrátit zboží na vaše náklady a vy mu vrátíte cenu poté, co vám poskytne důkaz o tom, že zboží odeslal zpět. V podstatě to samé, co už dnes máme.

Směrnice však dává prostor k tomu, aby si státy samy upravily podrobnosti třeba ohledně snížení hodnoty zboží, jeho zničení nebo ztráty. Bude tak na našich legislativcích, jestli se rozhodnou proces vracení zboží i peněz podrobněji upravit. 

Fajnšmekři najdou celé znění směrnice o obchodování na internetu tady.

Všechny změny budeme pečlivě monitorovat, chcete-li být v obraze, nechte nám svůj e-mail a o všech zajímavostech se dozvíte z našeho newsletteru.

2. Směrnice o digitálním obsahu

Co to vůbec je, ten digitální obsah?

Je to všechno, co je poskytováno digitálně - to znamená aplikace, fotky, hudba, videa, hry, software či prostě digitální služby, třeba jako Spotify nebo Netflix.

Kdo si má směrnici nastudovat?

Rozhoduje třeba to, jestli bude služba poskytnuta zadarmo nebo ne. Pozor, pokud poskytujete službu výměnou za osobní údaje, směrnice se vás bude také dotýkat, protože za protiplnění považuje i osobní údaje. Pokud prodáváte třeba chytré hodinky, které by bez digitálního obsahu nebo služeb nešlapaly, směrnice by vás měla taky zajímat.

Neměla by se vás naopak dotýkat, pokud poskytujete finanční služby, hazardní hry nebo třeba opensource bezplatný software.

Předpoklad vady existující od počátku

I na digitální obsah nebo služby se vztahuje předpoklad vady existující na produktu od začátku a doba předpokladu je stanovena taky na jeden rok, ovšem s tím rozdílem, že tady už si dobu státy prodloužit nemohou.

Navíc se zavádí další novinka, a to povinnost spolupráce – pokud s vámi nebude spotřebitel spolupracovat za účelem zjištění vady, je pak na něm, aby sám prokázal, že vada existovala v době pořízení produktu.

Co s nahraným obsahem po ukončení smlouvy

Směrnice pamatuje i na poměrně praktické případy a říká, že pokud dojde k ukončení poskytování služby spotřebiteli, nemusíte za každou cenu odstranit veškerý obsah, který se spotřebitele týká (který už byl třeba sloučen s jinými daty nebo pokud ho vytvořilo více lidí a ti poskytování služby neukončili).

Úpravy digitálního obsahu

Pro zajištění správné funkčnosti se v praxi musí do digitálního obsahu nebo služeb zasahovat a tím pádem je upravovat. Směrnice pak definuje, jak můžete úpravy provést. Zakotvují i právo spotřebitele ukončit smlouvu, pokud by úprava měla významně špatný vliv na přístup spotřebitele k obsahu nebo službě, a to do 30 dní od obdržení informace o změně nebo provedení úpravy, podle toho, co nastane později.

Reklamace

I tato směrnice nám upřesňuje, co to je soulad se smlouvou a jak se postupuje v případě vracení digitálního obsahu nebo služeb. Jako prodejce můžete například vrátit pouze poměrnou část zaplacené ceny, která odpovídá době, kdy nebyl digitální produkt poskytován tak, jak měl být. Pokud si spotřebitel takový produkt předplatil dopředu a ten jste mu neposkytli správně, měli byste mu podle směrnice doplatit i předplacenou nevyužitou část produktu.

Fajnšmekři najdou celé znění směrnice o digitálním obsahu tady.

Nestíháte sledovat všechny novinky pro e-shopaře? Nechte si od nás zpracovat právní audit e-shopu. Chyby hbitě odhalíme, napravíme a vám zaručíme klidné spaní.